Máj

Máj – Karel Hynek Mácha

LITERÁRNÍ TEORIE

Literární druh a žánr:

lyrika s epickými prvky, lyricko-epická báseň, poema

Literární směr:

romantismus, česká literatura 1. poloviny 19. století; napsáno 1836, vydáno 1836 vlastním nákladem autora; považováno za vrchol českého romantismu a základní dílo české poezie

Slovní zásoba:

jazyk je básnický, bohatý na metafory, personifikace, archaismy, neologismy, symboliku, přirovnání, dlouhé i krátké verše, zvukomalba

Figury a tropy:

metafora (měsíc, jezero, noc), personifikace (příroda jako živá bytost), epiteton (širé pláně, temné lesy), anafora, přirovnání, symbol (měsíc, smrt, láska), oxymóron, apostrofa

Rytmus, verš, rým:

psáno v pravidelných i nepravidelných verších, střídání různých délek veršů, bohatý rým (převážně střídavý a sdružený), zvukomalba, melodická stavba

Vypravěč (lyrický subjekt):

lyrický subjekt, autorův hlas, v některých částech er-forma (vyprávění příběhu Viléma), v jiných ich-forma (lyrické pasáže)

Stylistická charakteristika textu:

básnický jazyk, obraznost, přírodní motivy, filozofické úvahy, střídání lyrických a epických pasáží, dlouhé popisy přírody, subjektivní prožitek

Postavy:

Děj:

Vilém, vůdce loupežníků, se dozvídá, že jeho milá Jarmila byla svedena jeho vlastním otcem. Ve vzteku otce zabije, za což je odsouzen k smrti. Jarmila se ze zoufalství utopí. Vilém je popraven, báseň končí filozofickými úvahami o smyslu života, smrti a přírody.

Kompozice:

čtyři zpěvy a dvě intermezza, rámcová kompozice, střídání lyrických a epických částí, chronologický děj s retrospektivními prvky

Prostor a čas:

česká krajina (jezero, lesy, hrad), jaro (květen), neurčená minulost

Význam sdělení (hlavní myšlenky, motivy):

tragika lásky, osudovost, vina a trest, smrt, samota, příroda jako útočiště i svědek lidských osudů, motivy: láska, smrt, příroda, vina, osamění, čas

LITERÁRNÍ HISTORIE – společensko-historické pozadí vzniku

Dobové vnímání díla a jeho proměny:

v době vydání nepochopeno, kritizováno pro „nemravnost“ a temnotu, později uznáno jako vrchol české poezie, dnes považováno za základní dílo romantismu

Dobová kritika díla a její proměny:

zpočátku odmítáno, později obdivováno pro jazyk, obraznost a hloubku, inspirace pro další generace básníků

Aktuálnost tématu a zpracování díla:

nadčasové téma lásky, viny, smrti a samoty, stále aktuální, časté adaptace (divadlo, film, hudba)

Srovnání s vybraným literárním dílem:

srovnatelné s Byronovým Childe Haroldovou poutí (romantický hrdina), Puškinovým Evženem Oněginem (romantismus), Erbenovou Kyticí (baladičnost)

Známí autoři stejné doby a spojení s autorem: